Životní prostředí

Oblasti krajinného rázu (0)

Krajinný ráz je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Je chráněn před znehodnocením, tj. činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Je definován rysy a znaky, které tvoří jeho jedinečnost a odlišnost, např. morfologií terénu, charakterem vodních toků a ploch, vegetačním krytem a osídlením. Krajinný ráz je souhrnem příznačných znaků, vlastností, jevů a hodnot určité krajiny vytvářejících její celkový charakter. Charakter krajiny vždy utváří dějinné souvislosti v přírodním rámci. Krajina vytváří každé území a podle uspořádání znaků, které ji vytváří, jejich vztahů a měřítka, lze rozlišit mnoho typů krajiny. Za základní typy můžeme považovat krajinu přírodní a krajinu kulturní. Přírodní krajinu utváří především znaky přírodní povahy, civilizační vliv zde není vůbec patrný nebo je výhradně podřízený přírodním podmínkám. Kulturní krajina je naopak vytvářena činností člověka.

ÚSES - regionální biokoridor (3)

Veřejně prospěšné stavby a veřejně prospěšná opatření vyjádřená plošně dle ZÚR KrV. Právní stav po 1. aktualizaci ZÚR KrV. Biokoridor - krajinná složka, která propojuje jednotlivá biocentra a tím umožňuje migraci jednotlivým organismům. Např. : potůčky s doprovodnou zelení, remízky, strouhy, aleje... Jedná se o označení souvislé plochy odlišné vegetace (linie nebo pás), které prostupují jednotvárnou krajinou. V lese je biokoridorem širší cesta nebo průsek, v polích a na loukách mají obdobnou funkci křovinné meze, větrolamy, živé ploty či potoční a říční luhy.

ÚSES - nadregionální biokoridor (5)

Veřejně prospěšné stavby a veřejně prospěšná opatření vyjádřená plošně dle ZÚR KrV. Právní stav po 1. aktualizaci ZÚR KrV. Biokoridor - krajinná složka, která propojuje jednotlivá biocentra a tím umožňuje migraci jednotlivým organismům. Např. : potůčky s doprovodnou zelení, remízky, strouhy, aleje... Jedná se o označení souvislé plochy odlišné vegetace (linie nebo pás), které prostupují jednotvárnou krajinou. V lese je biokoridorem širší cesta nebo průsek, v polích a na loukách mají obdobnou funkci křovinné meze, větrolamy, živé ploty či potoční a říční luhy.

Chráněné krajinné oblasti (7)

Chráněná krajinná oblast (CHKO), je dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, případně s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití CHKO je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných území. CHKO se vyhlašují vládním nařízením.

Přírodní parky (10)

Přírodní park (zkracováno jako PřP) je obecně chráněné území podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Přírodní parky zřizují krajské úřady vyhláškou, ve které omezují činnosti, jež by mohly vést k rušení, poškození nebo k zničení dochovaného stavu území, cenného pro svůj krajinný ráz a soustředěné estetické a přírodní hodnoty. Předchůdcem přírodních parků byly tzv. klidové oblasti, které však byly zřizované pro omezení negativních vlivů na rekreační využívání těchto oblastí. Z klidových oblastí se podle uvedeného zákona staly přírodní parky.

Ochranné pásmo (13)

Chráněné území je území, které je chráněno pro svou zachovalost z hlediska ochrany přírody, kultury apod. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) definuje 6 typů chráněných území: Ia. – Přísná přírodní rezervace (Natural Reserve) Ib. – Divočina (Wilderness) II. – Národní park (National Park) - Seznam národních parků ve světě III. – Přírodní památka (National Monument) IV. – Místo výskytu druhu (Habitat) V. – Chráněná krajinná oblast (Protected Landscape/Seascape) VI. – Oblast ochrany přírodních zdrojů (Managed Resource Protected Area)

Přírodní památka (15)

Chráněné území je území, které je chráněno pro svou zachovalost z hlediska ochrany přírody, kultury apod. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) definuje 6 typů chráněných území: Ia. – Přísná přírodní rezervace (Natural Reserve) Ib. – Divočina (Wilderness) II. – Národní park (National Park) - Seznam národních parků ve světě III. – Přírodní památka (National Monument) IV. – Místo výskytu druhu (Habitat) V. – Chráněná krajinná oblast (Protected Landscape/Seascape) VI. – Oblast ochrany přírodních zdrojů (Managed Resource Protected Area)

Národní přírodní památka (17)

Chráněné území je území, které je chráněno pro svou zachovalost z hlediska ochrany přírody, kultury apod. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) definuje 6 typů chráněných území: Ia. – Přísná přírodní rezervace (Natural Reserve) Ib. – Divočina (Wilderness) II. – Národní park (National Park) - Seznam národních parků ve světě III. – Přírodní památka (National Monument) IV. – Místo výskytu druhu (Habitat) V. – Chráněná krajinná oblast (Protected Landscape/Seascape) VI. – Oblast ochrany přírodních zdrojů (Managed Resource Protected Area)

Natura 2000 - evropsky významné lokality (19)

Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami, které požívají smluvní ochranu (§ 39) nebo jsou chráněny jako zvláště chráněné území (§ 14).

Evidované lokality (21)

Evidované lokality výskytu zvláště chráněných druhů a významných biotopů regionálního významu Jedná se o území, která dokážeme plošně vymezit a na nichž je masivní výskyt zvláště chráněných druhů (resp. cenných biotopů) a které jsou tedy v režimu § 49 a § 50 zákona o ochraně přírody – tj. mimo jiné ochrana celých biotopů (popřípadě sídel živočichů).